„Mládě je zatím i s matkou oddělené od zbytku stáda, připojí se k nim v nejbližších týdnech,“ popisuje zoolog Luděk Čulík. Jde o samici, pojmenované chovateli Imany. Pro matku Imaru je to už druhé mládě. Otcem je nový chovný samec Bořek.

Pro safari park jde o velmi významnou událost – poslední mládě se tu podařilo odchovat v roce 2018. Rok 2022 přitom znamená 50 let od doby, kdy se v safari parku narodilo vůbec první mládě žirafy. To bylo i prvním v celé zemi. Do dnešního dne se tu narodilo celkem 269 žiraf. Malá samice je 175. mládě žirafy Rothschildovy, zbytek připadá na žirafy síťované.
Mládě obývá pavilon v zázemí zahrady, který není přístupný pro návštěvníky. „Pokud vše půjde dobře, lidé ho uvidí koncem dubna, až se opět osadí letní výběhy,“ uzavírá Luděk Čulík.
Safari park je nejvýznamnější chovatel žiraf na světě. K rozmnožování obou druhů se vrací po odmlce způsobené hledáním vhodného chovného samce, který by byl nepříbuzný zdejším samicím. Díky velkému množství potomků dvorské krve to nebylo snadné.

Oba rodiče mláděte přišli do safari parku v rámci částečné obměny stáda z jiných zahrad – desetiletá Imara pochází z Budapešti a do Dvora Králové přišla z Liberce, Bořek se narodil před 14 lety v české metropoli a do Podkrkonoší putoval ze Zoo Plzeň. Tam žil v záložní mládenecké skupině a čekal na doporučení k rozmnožení od koordinátora evropského chovu. Ačkoli žirafy Rothschildovy jsou v přírodě kriticky ohrožené, populace v lidské péči je početná. Chov je proto třeba řídit tak, aby byl dlouhodobě udržitelný a geneticky rozmanitý a odchovky je třeba regulovat.

Počátkem unikátního chovu v Podkrkonoší se staly výpravy někdejšího ředitele dvorské zoo Josefa Vágnera do Afriky. Z nich mezi lety 1969 a 1972 přivezl přes sto žiraf a víc než dva tisíce dalších zvířat. Krev dvorských chovů dodnes tvoří základ chovných skupin v mnoha zahradách po celém a světě znamená pojistku pro jejich zachování i v případě, že by v přírodě byly vyhubeny.

Situace těchto ikonických zvířat v přírodě se od doby Vágnerových odchytů dramaticky zhoršila. Zatímco v roce 1985 žilo na světě kolem 155 tisíc žiraf, v roce 2015 to už bylo pouze kolem 95 tisíc. Za tento téměř 40% pokles, v některých oblastech dokonce pokles o 95 % mohou přeměna přirozeného prostředí, úbytek míst k pastvě, pytláctví i války. „Právě kvůli válkám a pytláctví je nyní žirafa Rothschildova jednou z nejohroženějších. V divočině jich není více šestnáct set,“ doplňuje Luděk Čulík. Až do roku 2015, kdy zoologové provedli velké sčítání divokých žiraf, navíc tato zvířata nebyla předmětem většího zájmu ochránců. Pro jejich rychlé mizení se proto následně vžilo označení tiché vymírání. Chov v péči člověka je tak v současnosti důležitější než kdy jindy.