„Pro samici Debru jde o první mládě, jsou jí necelé dva roky a relativně nedávno dosáhla pohlavní dospělosti. Navzdory tomu se projevuje jako skvělá matka,“ popisuje odchov dikdika Kirkova zoolog Jiří Hrubý. Také pro dva a půl roku starého samce Landiho je mládě prvním.

Mládě se narodilo v pondělí v podvečer. Krátce poté, což je pro dikdiky typické, se odebralo do připravené boudičky. V úkrytu a bezpečí tak v zoo i přírodě vyčkává, až se k němu vrátí matka na kojení. Dnešní preventivní prohlídka ukázala, že jde o samici. „Podle pozorování je mládě zdravé a prospívá,“ doplňuje Jiří Hrubý.

Dikdiky v letošním roce neodchovala žádná jiná česká zoo. „Kapesní“ mládě je tak magnetem pro milovníky těchto pozoruhodných tvorů. I ti musejí mít ale velké štěstí, aby dikdiky v safari parku spatřili. Jde o plachá zvířata, která se ráda ukrývají. Ačkoli safari park v současnosti vedle čerstvého přírůstku chová ještě šest dospělých zvířat, mnoho návštěvníků je přehlédne. Dikdikové jsou také spíše noční, což je adaptace drsnému polopouštnímu prostředí, v kterém žijí. Nejvíce nepříznivou dobu dne přečkávají v úkrytu.

Dikdik je polopouštním podmínkám přizpůsoben i stavbou těla – na první pohled zaujme jeho chobůtek. V prodloužených nozdrách se ochlazuje krev, která se rozvádí dál do těla. Voda, která v nozdrách zkondenzuje z páry, se navíc může vrátit zpět do organismu.

Mezi ostatními antilopami jsou dikdikové a další trpasličí antilopy zvláštní způsobem života – žijí v trvalých párech, které si trusem a výměšky příočních žláz značí teritorium, které obhajují. Značení je ritualizované – trusové i pachové značky zanechávají střídavě po sobě samec i samice. V době odchovu se k nim přidává i mládě.

Dikdikové patří k nejmenším antilopám světa, menší jsou pouze lesní antilopky rodu Neotragus. Ty však nejsou v zoologických zahradách k vidění. Safari park chová dikdiky od roku 2002. Za tu dobu se tu narodilo 24 mláďat.