„Právě probíhají námluvy, které jsou klíčové. Věříme, že v rámci šestihlavého hejna si ptáci vyberou a vytvoří harmonické páry,“ doufá zoolog Michal Podhrázský. Supy bělohlavé chová safari park poprvé ve své 75leté historii. „Sestavit chovné hejno se snažíme již čtyři roky a nyní poprvé máme velkou šanci na úspěch,“ popisuje. V ubikaci ptákům nyní odborníci připravili hnízdní podložky a sledují jejich aktivitu.

V současnosti žije v klidu zázemí šestice supů bělohlavých, tři samci a tři samice. „Získat perspektivní zakladatelky chovu byl velký problém, samic je v chovném programu velký nedostatek,“ říká zoolog. Dvě supice, nepříbuzné všem ostatním ptákům v Evropě, proto zoolog vyjednal v Moskvě. Poslední dvojice ptáků dorazila z Ostravy na samotném konci října.

„Jde o zvířata se složitou minulostí. Ostravská samice měla tendenci svádět samce z tamějšího funkčního páru. Proto jsme se s kolegy domluvili dát jí šanci na rozmnožení tady ve Dvoře,“ vypráví Michal Podhrázský. Supi bělohlaví jsou v přírodě vážně ohrožení – šance pro přírodní populace je i repatriace mladých ptáků ze zoologických zahrad a dalších zařízení. Případná mláďata od moskevských samic by navíc byla důležitým posílením genetické základny chovu v lidské péči.

To, zda bude projekt úspěšný, naznačí už únor. „To by měli ptáci začít hnízdit. Vůbec není jisté, zda k tomu už tak rychle dojde, ale věříme, že si ptáci sednou,“ nastiňuje Michal Podhrázský. „Seznamování ve velkém hejnu přesně kopíruje situaci v přírodě a ukazuje se jako nejúspěšnější strategie. Ne každý pro to ale má podmínky,“ upozorňuje.

Supi zatím zůstávají v klidu zázemí. Do expozice by se měli přesunout v blízké budoucnosti. To bude znamenat velký návrat „klasických“ dravců, které si pamětníci pamatují z velké kruhové voliéry v místech současné průchozí voliéry. Tam se historicky vystřídali například supi hnědí nebo afričtí. Z dravců safari park chová ještě hadilovy písaře, v jejich chovu je světovou špičkou.

Supi prožívají v divočině hlubokou globální krizi. Jako mrchožroutům jim v souvislosti s proměnou zemědělství a chovu zvířat silně ubylo potravy. Ohrožuje je i trávení – pro jejich obrovitost stále budí obavy lidí, kteří proto líčí otrávené návnady. Ačkoli ustupuje dřív běžný lov pro fetiše, novým problémem zejména v Africe se ukazuje nepřímá likvidace supů. Je stále častější, že pytláci zabijí slona či nosorožce a – aby kroužící supi nelákali pozornost ochranářů – posypou ji prudkými jedy. Mrchožrouti a mezi nimi především supi pak umírají ve velkém, není mimořádné, že u jednoho zabitého zvířete naleznou rangeři i dva tisíce otrávených supů. V nedávné minulosti proto začala vznikat řada repatriačních programů, v jejich rámci se mladí ptáci odchovaní ve světových zoo vracejí do volnosti. Safari park by rád byl součástí takových programů.

Sup bělohlavý může mít rozpětí křídel až 2,7 metru a vážit i přes 11 kilogramů. V přírodě se vyskytoval od Španělska (raritně se objevuje i v Česku) až k Indii, v Africe obývá suché a hornaté oblasti na sever o rovníku. Ačkoli někde je ještě relativně početný a jeho stavy dokonce stoupají, jinde vlivem lidské činnosti zcela zmizel. Jeho úloha mrchožrouta je přitom v přírodě mimořádně důležitá. Odborníci v roce 2013 popsali případ z Francie, kdy supi během necelé hodiny sežrali tělo mrtvé padesátileté turistky, která se zřítila během túry do rokle. Případ upozornil na kritický nedostatek přirozené potravy supů v přírodě – v EU je nařízeno pálit zdechliny zvířat z důvodu prevence šíření nemocí. Mrchožrouty to staví do velmi špatné situace. Supům bělohlavým i dalším druhům tak nyní na mnoha místech musejí cíleně pomáhat ornitologové. V zoologických zahradách není zcela neobvyklý, jeho rozmnožování je však složité, pomalé a stále vzácné.