„O existenci mláděte jsme tušili od 7. srpna. Jak je pro bércouny typické, schovávalo se mládě v jednoduché podzemní noře. Chovatelům se povedlo ho na delší dobu zahlédnout až před pár dny. A teď mají šanci vzácné a první dvorské mládě pozorovat i návštěvníci,“ popisuje zooložka Gabriela Linhartová. Pohlaví mláděte zatím odborníci neznají.

Bércouni se vyvíjejí rychle. „Mláďata se rodí osrstěná, vidoucí a i pokroky, které dělají v následujícím období, jsou pozoruhodně rychlé. V době, kdy pravidelně a na delší dobu opouští noru, je už mládě značně velké a pravidelně přijímá stravu dospělých,“ doplňuje Gabriela Linhartová. Přesto nejsou odchovy snadné. Jinde na ně čekají řadu let. Ani v SAFARI PARKU nejde o první porod. Ten však dopadl nezdarem. „Přesto byl předchozí porod velmi důležitý. Samice během neúspěšného odchovu nabrala důležité zkušenosti a nyní se chová jako příkladná matka,“ dodává zooložka.
Samici je lehce přes rok a přišla ze Zoo Lipsko, rok a půl starý samec je z Berlína.

Bércouni jsou velmi zajímavá zvířata. Navzdory vzhledu připomínajícímu hlodavce či rejsky patří mezi Afrotheria. To je starobylá skupina zvířat, která sdružuje slony, hrabáče, damany, bodlíny nebo sirény. S nadsázkou tak lze říci, že bércouni jsou „bratranci“ největších suchozemských savců. „Bércoun Petersův patří s hmotností zhruba půl kila mezi největší z bércounů, nejmenší bércoun africký má přitom jen pár desítek gramů,“ připomíná Gabriela Linhartová.

Z bércounů Petersových se nedlouho po jejich představení stal nečekaný magnet. I proto se bércoun objevil na obálce letní brožury SAFARI PARKU s názvem Jambo.

Bércoun Petersův patří k největším a také nejpestřejším druhům bércounů. Žije na malém území Keni a Tanzanie. V zoologických zahradách Evropy je mimořádný, díky úspěchům v chovech špičkových zahrad se ale postupně rozšiřuje. Ty jich podle databáze ZIMS chovají na světě ani ne stovku. V Česku zatím bércouny Petersovy odchovala jen Zoo Praha v roce 2024. 
Rodové jméno bércoun reflektuje zvláštní stavbu zadních končetin bércounů. Ty mají srostlé kosti bérce. Tato unikátní konstrukce nohy umožňuje bércounům mimořádně rychlý start k úprku v husté vegetaci. Aby šanci na útěk před nepřítelem zvýšily, pročišťují si některé druhy bércounů pečlivě cestičky v podrostu. Tak mají vždy nachystanou únikovou cestu do bezpečí.