„Situace želv pavoukovitých v přírodě je velmi dramatická a dál se rychle zhoršuje. Proto jsme se před dvěma lety přihlásili jako zájemci o jejich chov ve snaze pomoci vytvořit stabilní populaci v lidské péči,“ vysvětluje zoolog Michal Podhrázský. „Po dalším madagaskarském druhu, želvě paprsčité, jde o novou mimořádnou výzvu. Množit želvy pavoukovité a udržet je spokojené je složité.“

Kriticky ohrožené želvy dorazily do Podkrkonoší jako dar z akvária v italském Janově, kde se vylíhly před 5 lety. Safari park o jejich získání jednal víc než dva roky s koordinátorem evropského chovu.

Trojice mladých želv pavoukovitých nyní obývá terárium v zázemí, kde tráví povinnou karanténu. Do konce roku by ale měly obydlet expozici v opuštěné chýši v Ptačím světě. Pro madagaskarskou faunu tam před 3 lety vznikla speciální hala s velmi specifickými podmínkami. „Žijí tady i želvy paprsčité, které jsou těm pavoukovitým vzhledem podobné, ale mnohem větší. Ty už s úspěchy rozmnožujeme, a to navíc zcela přirozeně v substrátu jejich výběhu,“ upozorňuje Michal Podhrázský.

Pětileté želvy pavoukovité mají na rozmnožování ještě čas – pohlavně dospívají až kolem 10. roku věku. Protože o biologii druhu je známo relativně velmi málo, není rozmnožování v péči člověka zdaleka obvyklé. Navíc je chová jen hrstka zoologických zahrad – mezi těmi českými Plzeň a Brno.

Želvy pavoukovité obývají jih a jihozápad Madagaskaru. Žijí v drsných takřka pouštních oblastech, kde až polovinu roku panují tak nepříznivé podmínky, že želvy upadají na čtyři až šest měsíců do „zimního“ spánku (hibernace) a některých oblastech dokonce i „letního“ spánku (estivace). Zahrabané v písku přečkají dobu nedostatku, aby se následně probraly k překotné aktivitě. Během zbytku roku si musejí sehnat dost krmení i se stihnout rozmnožit.

Jde o nejmenší ze čtyř endemických druhů želv Madagaskaru. K obraně jí slouží především tvrdý krunýř s vzorem pavoučí sítě. Vpředu má želva pavoukovitá spodní krunýř přirostlý zvláštním spojením, které umožňuje ho zcela zaklopit k části horní. Želva si tak lépe dovede chránit hlavu a přední nohy.

Želva pavoukovitá patří k pouhým dvěma druhům želv rodu Pyxis. Od ostatních želvích druhů se oddělily asi před 40 miliony let a dál se vyvíjely zcela nezávisle. Jde o býložravý druh, který konzumuje listy suchomilných rostlin a také larvy hmyzu nebo dokonce trus větších zvířat. Vytváří tři poddruhy, které se vyskytují na jiných lokalitách a liší se mimo jiné i schopností „zaklapnout“ přední část plastronu – tedy břišní části krunýře.

Ohrožuje je devastace přirozeného prostředí, jen do roku 2000 ztratily asi 40 procent z jeho původní rozlohy. Ničivé jsou i stále častější lesní požáry a také lov pro maso i nelegální obchod s domácími mazlíčky.