Mohutná hříva na hřbetě, díky které získaly své české druhové jméno, kontrastně pruhované tlapy, ohromné uši a přední nohy výrazně delší než zadní. Hyeny čabrakové se vzhledem řadí k nejvýraznějším šelmám. Dvojice těchto pozoruhodných zvířat nyní obydlela Pavilon šelem Joy Adamsonové. „Zatím jsou tu nově a na venkovní expozici si přivykají postupně,“ upozorňuje na velmi vzácný přírůstek zooložka Gabriela Linhart. Pro všímavé návštěvníky jde o naprostou senzaci; hyeny čabrakové chovají podle světové databáze ZIMS kromě Dvora Králové pouze dvě zahrady v Evropě. Mimo Afriku dalších pět.

„Jde o mladý pár, který harmonizuje. To je u dospělých hyen čabrakových v lidské péči dost výjimečné. Věříme, že vše bude podobně dobře fungovat i dál,“ doplňuje zooložka. Hyeny čabrakové mohou být v přírodě samotářské, případně se sdružovat do skupin i kolem 10 zvířat.  „Samec je nomád, který se toulá pouští Kalahari a hledá samice, s nimiž by se spářil. Hyení matku naproti tomu občas doprovázejí i starší mláďata, která jí pomáhají s odchovem mladších sourozenců. Pokud se utvoří skupina, mohou v ní být být i další samice s mladými,“ vysvětluje Gabriela Linhart. Právě i ne zcela prozkoumaná socialita hyen čabrakových může být důvodem, proč se chov v lidské péči příliš nedaří. Spojování dospělých zvířat nezřídka končí vážnými zraněními. Samice jsou navíc v době odchovu extrémně citlivé na vyrušování.

Takřka dvouletá zvířata, která do Podkrkonoší zamířila z chovného centra v JAR a po absolvování povinné karantény se přestěhovala do veřejné části safari parku, si dobře zvykají. S rostoucími teplotami se dá předpokládat, že ve výběhu budou trávit stále více času.

Příchod hyen čabrakových přináší pro zoologické nadšence světově jedinečnou možnost pozorovat na jediném místě všechny existující zástupce hyenovitých. Přímo vedle výběhů hyen čabrakových naleznou návštěvníci další raritu: hyenku hřivnatou. Těch je v lidské péči ještě menší počet než hyen čabrakových. „V přírodě jsou jakousi šelmí obdobou hrabáčů. Den tráví ukryté v norách a v noci se potulují za potravou, kterou tvoří takřka výhradně termiti. Vytvořit hyenkám vyhovující krmnou dávku je výzva, na kterou si troufne jen málokterý chovatel,“ říká Gabriela Linhart. Chov má i celou řadu dalších úskalí.

Tradičními obyvateli safari parku jsou hyeny skvrnité, které návštěvníci mohou pozorovat v novém rozlehlém výběhu areálu West Cape, a hyeny žíhané v Africkém safari Josefa Vágnera.

„Hyeny jsou nesmírně zajímavou skupinou šelem. Ač jde o malou čeleď jen se čtyřmi druhy, jde o zvířata s velmi odlišnými nároky, které jsou v některých případech chovatelsky mimořádně náročné. Jednotlivé druhy se od sebe liší velikostí, sociálním uspořádáním, skladbou potravy, způsobem rozmnožování i geografickým rozšířením. Společný je jejich ubývající stav v přírodě, stále ještě několik neznámých obestírajících způsob života a v neposlední řadě svérázně citlivá, poněkud introvertní, ale převážně mírumilovná povaha,“ vysvětluje Gabriela Linhart důvody, proč safari park usiloval o získání všech zástupců čeledi. „Pověst hyen je navíc poněkud pošramocena kvůli nepříliš dobrému obrazu v popkultuře. Panuje o nich řada nepravd a nesmyslných mýtů. Jejich obraz u řady lidí je velmi nepřesný a hyeny a hyenky jsou pro ekologické systémy naprosto nezbytné,“ dodává.

Hyenovití jsou na světě zastoupeni čtyřmi druhy šelem. Navzdory trochu psímu vzhledu jsou příbuznější kočkám a zejména cibetkám než psům.

Hyena čabraková žije na jihu Afriky, zejména v JAR, Namibii a Botswaně. Obývá suché, polopouštní i pouštní oblasti. Často ale zachází až na mořské pobřeží, kde se s chutí živí mršinami lachtanů či jejich mláďat nebo velrybami a dalšími mořskými živočichy. V nouzi nepohrdne ani kořínky, hlízami nebo divokými melouny. Samci jsou na rozdíl od jiných hyen větší než samice. Samec také vede nezřídka zformovaný klan tvořený i více dospělými zvířaty. V takové skupině se může množit i více samic, které kojí potomky vlastní i ostatních.