Dnešní vzhled damanů příliš nenasvědčuje tomu, že se jedná o potomky vyhynulých prakopytníků, natož o nejbližší příbuzné slonů a sirén. "Při bližším pohledu však zjistíte, že damanům stále dorůstají horní řezáky, které se přeměnily na jakési malé kly, a končetiny mají zakončeny nehtovitými kopýtky. Se slony vykazují dokonce i některé podobné znaky na kostře," popisuje ošetřovatelka Kateřina Bílková.

Dvorskému páru se 20. června narodila mláďata původně dvě, přežilo však pouze jedno. „Pohlaví nového přírůstku zatím neznáme, první preventivní prohlídku provedeme v příštích týdnech. Malého damana je ale možné už nyní pozorovat v expozici, jen občas si zaleze odpočinout do dřevěné boudičky,“ říká ošetřovatelka.

Daman skalní může v dospělosti dosáhnout hmotnosti přes pět kilogramů. Žije v koloniích složených z jednotlivých rodin vedenými dominantními samci. Jak napovídá druhové jméno, zdržuje se především ve skalách a kamenitých oblastech, kde si staví vlastní hnízda nebo využívá opuštěné nory po hrabáčích, surikatách, apod. Pro všechny druhy damanů je společná nízká schopnost teplotní regulace těla, proto věnují hodně času vyhřívání se na slunci. 

V třetihorách byli damani rozšířeni ve více druzích, z nichž některé dosahovaly velikosti divokého prasete. Současnosti se ale dočkali pouze ti nejpřizpůsobivější jedinci mající schopnost najít úkryt a stravu tam, kam se konkurující kopytníci nedostanou. Jedním z takových znaků jsou například končetiny uzpůsobené k pohybu po skalách a šplhu díky speciálním žlázám vylučující lepkavý sekret v oblasti chodidel a postavení palce na zadních nohou.