Najdeme zde zástupce téměř všech skupin šelem. Medvědovití, medvídkovití, kunovití, hyenovití, hyenkovití, cibetkovití, kočkovití a psovití. U šelem došlo v průběhu evoluce k výrazné specializaci chrupu. Zvláště u kočkovitých se vyvinuly silné špičáky sloužící k usmrcování kořisti. Největší velikosti dosáhly špičáky u vymřelé skupiny šavlozubých šelem. O jejich významu se však dosud diskutuje a je možné, že spíše než k prokousnutí tepen sloužily k naporcování mršiny. Zároveň došlo k částečné redukci počtu stoliček,  ze kterých se na každé straně vyvinuly výrazné proti sobě postavené trháky.  Naproti tomu třeba stoličky medvědovitých šelem vykazují více znaky chrupu všežravého vyskytujícího se  například u primátů či prasatovitých. U hyenky hřivnaté, která se živí především hmyzem, a silné zuby tedy nepotřebuje, došlo k postupnému zakrnění chrupu, ze kterého zbyly v dásních jen jakési korálky.