„Samec se okamžitě po příjezdu nastěhoval do jedné z vnitřních expozic Pavilonu primátů. Má pachový a optický kontakt se zbytkem skupiny, která na jeho příjezd reagovala s velkým zájmem,“ říká zooložka Gabriela Linhart. „Nový samec brzy začal předvádět svoje mimořádné umění šplhu. I s ohledem na věk je mnohem aktivnější než většina našich ostatních šimpanzů. Těch se zatím – i když skupina není spojena – snaží spíše stranit,“ popisuje počátky soužití zooložka.

Téměř 24letý samec, který se jmenuje Guis, není k vidění nepřetržitě. „Šimpanzi jsou ze všech druhů živočichů nejpříbuznější lidem. Jejich vnímání je nesmírně složité a komplexní. Musíme samci dát čas na to si na nový domov přivyknout. My se budeme přizpůsobovat tomu, jak to bude zvládat,“ upozorňuje Gabriela Linhart. Nový samec zatím obývá menší expozici na kraji pavilonu, která je vybavená roletou. Díky té se dá průhled do expozice zaslepit. Pavilon se ale také operativně uzavírá, pokud mezi zvířaty vzniká přílišné napětí. „Guis také není zvyklý na psy a zatím na ně nereaguje příliš dobře. Přivyknout ho na jejich přítomnost bude trvat,“ dodává zooložka. Druhá část skupiny má prakticky nepřetržitě přístup do venkovního výběhu. Návštěvníci tak o šimpanze nepřijdou ani v situaci, kdy by musel být jejich vnitřní pavilon uzavřen.

Ačkoli ve skupině žije další samec, nepředpokládá se, že by se s novým obyvatelem nesnesl. „Šimpanzi žijí v přírodě ve složitých skupinách s mnoha samci i samicemi. Právě k tomu směřuje i trend chovu v lidské péči. Díky spolupráci s koordinátorkou evropského programu ex-situ, která sídlí v Zoo Ostrava, se snažíme co nejvíce skupinu šimpanzů přiblížit přirozenému stavu v divočině,“ vysvětluje Gabriela Linhart. Samice tam v době, kdy dospívají, rodnou skupinu opustí a najdou si skupinu novou. „Tam je čekají nepříbuzní samci, s nimiž se mohou rozmnožovat,“ dodává zooložka.

Současná skupina šimpanzů je složená z velmi starých jedinců – čtyřem z nich je přes 50 let. Samice Susi narozená kolem roku 1965 v divočině je jedním z nejstarších šimpanzů v lidské péči. Doplňují ji zhruba o pět let mladší Bonnie a Babeta narozené rovněž v přírodě, které v safari parku žijí již přes půl století. Rovněž samci Dingovi je již k padesátce. Předposlední člen skupiny, šestatřicetiletá Chispi, prošla v roce 2019 závažným onemocněním, velkou operací a náročnou rekonvalescencí a rehabilitací. Nadějí na chov je takřka dvacetiletá samice M narozená ve španělské Valencii.

Šimpanz čego je největší poddruh šimpanze. Vážit může víc než 70 kilo. V přírodě je vážně ohrožený, stavy se odhadují na 140 tisíc zvířat. V lidské péči patří k nejvzácnějším velkým lidoopům – evropské zahrady chovají kolem 30 šimpanzů čego (pro porovnání, orangutanů bornejských je kolem 135, orangutanů sumaterských asi 140, goril nížinných zhruba 400, šimpanzů bonobo a šimpanzů hornoguinejských shodně asi 230). Jen část z nich je schopná reprodukce a v populaci dochází k relativně malému počtu úspěšných odchovů. V nedávné době do reprodukce díky spolupráci s koordinátorkou a značnému úsilí tamějších odborníků „naskočila“ například Zoo Plzeň.

Čego je jedním z poddruhů šimpanze. Většina vědců uznává poddruhy 4, jejichž stavy nadále klesají. Ve Dvoře Králové se dosud narodila čtyři mláďata šimpanze. Poslední byla samice Daisy v roce 1998. Skupina šimpanzů ve Dvoře Králové se naposledy rozrostla v roce 2017, to do Dvora Králové dorazily právě M, Chispi a Susi. Chovné ambice vkládané do M a Chispi se od té doby nenaplnily.