„Ve Dvoře Králové se před dvaačtyřiceti lety povedlo odchovat úplně první mládě hrošíka liberijského v tehdejším Československu. Nový přírůstek – první po takřka 15 letech – je důležitý z více důvodů. Navazuje na naši mimořádnou tradici a jde o velmi vzácné zvíře,“ uvádí ředitel safari parku Přemysl Rabas.

Mládě se narodilo v noci z 25. na 26. října. „Je to zdravý samec, který pravidelně pije a zdárně roste,“ popisuje zoolog Jiří Hrubý. Hladký průběh přitom nebyl předem vůbec jistý. „Samice Tanquey rodila poprvé, o mládě se ale příkladně stará a respektuje i rutinu běžného provozu,“ doplňuje Jiří Hrubý. Tanquey zvládla porod zcela sama, když přišli ošetřovatelé v pondělí 26. října ráno do práce, našli už mládě ve stáji pečlivě očištěné.

Chov hrošíků liberijských v lidské péči bohužel dlouhodobě stagnuje. Jedním z důvodů je i nedostatek vhodných samců. „Z narození samce máme proto dvojitou radost,“ pokračuje zoolog. Otcem mláděte je sedmnáctiletý chovný samec Wamburuhtuh (řečený Valda), který dorazil do Podkrkonoší teprve na začátku letošního roku, a pochází z Rotterdamu. Matkou je samice Tanquey. Ta se narodila ve Dvoře Králové a je jí necelých dvacet let. Spojení rodičů je geneticky cenné, mladý samec bude proto v evropském záchovném programu velmi důležitý.

Chov hrošíků je složitý. Jednotlivá zvířata jsou vzájemně dost nesnášenlivá, a kdyby je zoologové spojili v nevhodnou dobu, mohlo by dojít k napadení a velmi vážným zraněním. Ošetřovatelé musejí své svěřence dokonale znát a odpozorovat říji samice, během které je jen pár dnů ochotná samce snést.

Matka s mládětem jsou v současné době v zázemí pavilonu hrošíků. V blízké době je ale čeká stěhování. Celý chovný komplex pro hrošíky totiž prochází rozsáhlou obnovou. Návštěvníci proto budou moci vzácný přírůstek obdivovat na jaře. „Právě vznikají nové větší bazény ve venkovních výbězích, kde bude možné hrošíky lépe pozorovat. Dosavadní palisádové oplocení nahradí výtvarně pojaté zídky, které navážou na estetiku západoafrického Tiébelé v těsném sousedství a sjednotí tuto část areálu,“ popisuje Jiří Hrubý. Ve výbězích přibydou i nové výsadby. V druhé etapě se stavbaři zaměří i na stárnoucí objekt pavilonu. Vymění střechu a vnitřní vybavení a proměnou projde i chovatelské zázemí.

Vše bude hotovo před začátkem nové sezony na jaře, aby malý hrošík i další obyvatelé pavilonu mohli užívat teplé období roku venku.

Hrošík liberijský je výrazně menší příbuzný hrocha obojživelného. Liší se od nich nejen vzrůstem, ale i chováním. Hrošíci jsou samotáři, kteří jsou s ohledem na svůj pralesní život mnohem méně vázáni na vodu. Dovedou sice výborně plavat, ale preferují spíše mělčí nádržky a bahenní jámy, v nichž odpočívají mezi pochůzkami po rozsáhlém pralesním teritoriu. To si – podobně jako hroch – označuje rozmetáním trusu krátkým ocáskem. Přes den se v přírodě hrošík neúnavně toulá pralesem ve snaze najít dostatek potravy. Na rozdíl od hrochů bývá aktivní i ve dne: jejich citlivou kůži totiž chrání stín pralesa. Přesto jsou aktivnější za soumraku a v noci. Jejich stavy v přírodě západní Afriky podle IUCN stále klesají především v důsledku úbytku přirozeného prostředí. Druh je proto vedený jako ohrožený. Evropský chov trpí nedostatkem vhodných chovných samců. Safari park chová hrošíky liberijské od 70. Let. Za tu dobu se tu narodilo 19 mláďat, včetně vůbec toho prvního v tehdejším Československu. Nyní ve Dvoře žije pět hrošíků liberijských, dva samci a tři samice. To je, stejně jako u hrochů, největší skupina mezi českými a slovenskými zoo.