Hrošíci liberijští žijí samotářským způsobem života v teritoriích, která si značkují svým trusem. Samec a samice se potkávají pouze v období páření a mládě s matkou zůstává zhruba dva roky. Jejich kůže je stejně jako ta hrocha obojživelného náchylná k vysychání a stejně jako oni mají kožní žlázy produkující mazlavý sekret, který kůži chrání. Na rozdíl od hrochů obojživelných nejsou ovšem tolik vázáni na vodu a nejteplejší hodiny dne tráví ve stínu stromů, kalužích nebo mělkých jámách. Jejich počty se ve volné přírodě neustále snižují, a to v důsledku kácení tropických lesů a lovu kvůli masu a zubům.