Třicet hodin trvala cesta samice krokodýla štítnatého ze španělské Valencie do Dvora Králové. Do Podkrkonoší přijela speciálním vyhřívaným vozem ve čtvrtek 26. listopadu, celý transport doprovázela mimořádná hygienická opatření a navázala na ně nezbytná karanténa zvířete i pracovníků do transportu zapojených. „Je to časný a zcela mimořádný dárek k Vánocům,“ říká se ředitel Safari Parku Dvůr Králové Přemysl Rabas. „Bezpochyby jde o jeden z nejvýznamnějších přírůstků roku. V přírodě je krokodýl štítnatý velmi vzácný a bohužel i v lidské péči je raritou,“ popisuje Přemysl Rabas. „Založení chovného programu plně odpovídá naší snaze věnovat se především chovu druhů, které to pro přežití nutně potřebují,“ doplňuje.

Osmnáctiletá samice váží zhruba 53 kilogramů a měří 203 centimetrů. V budoucnu by ji měli doplnit další zástupci jejího vlastního druhu. „V chovu krokodýlů štítnatých je vážný nedostatek samců. Proto vyjednáváme o dovozu chovného samce z prostředí mimo evropský chovný program,“ říká zoolog Michal Podhrázský. Samice nyní obývá prostor mimo expozice v zázemí Vodních světů a veřejnosti se představí v následující sezoně. Obydlí jednu z nádrží tohoto nově zrekonstruovaného pavilonu.

Krokodýl štítnatý je doma v tropických lesích střední a západní Afriky. Má nesmírně bohatý rejstřík hlasových projevů, takže se mu občas přezdívá i zpívající krokodýl. To možná naznačuje jeho složitý společenský život. O jeho životě v divočině je známo ale jen velmi málo, jde o nejméně prozkoumaný druh krokodýla na Zemi. Nejasná je i početnost druhu, podle předpokladů je však kriticky ohrožený a populace vlivem přímého lovu i likvidace přirozeného prostředí dál rychle ubývá. V lidské péči je krokodýl štítnatý opravdovou vzácností, na celé planetě je v certifikovaných zoologických zahradách chováno ani ne sto jedinců. Krokodýl štítnatý patří mezi středně velké krokodýly. Obvykle dorůstá kolem 2,5 m, ale jsou známí i samci dlouzí přes 4 metry. V přírodě podle všeho preferuje rychle tekoucí řeky tropických lesů, nevyhýbá se ani brakické vodě. Do roku 1996 o něm nebylo známo prakticky nic. V současnosti se vědci snaží druh poznat a najít cesty jak ho efektivně chránit. Jednou z pojistek před úplným vyhubením je i ustavení dostatečně početné populace v lidské péči a její pravidelné rozmnožování. V budoucnu se uvažuje i o případném vypouštění mláďat odchovaných v zoologických zahradách do divočiny například v Pobřeží slonoviny. Začínající chov v safari parku proto může mít v budoucnu velký význam pro záchranu tohoto druhu.