Na vodu vázaný obr, který našlapuje na čtyři prsty propojené krátkou plovací blánou. Hroši obojživelní jsou rozšířeni podél téměř všech větších toků Afriky. Přes den většinou ve skupinách odpočívají v mělké vodě a v noci vyráží na mělčinu za pastvou. Jeho nozdry, oči i uši jsou posazené vysoko na hlavě, takže může být téměř úplně ponořen a přesto může dýchat a vnímat co se děje nad hladinou. Nozdry a uši mají záklopky, které při potápění uzavře. Pod vodou na jeden nádech vydrží až deset minut. Samice rodí a kojí mláďata pod vodou. Špičáky samic i samců v dolní čelisti vyrůstají v dlouhé kly, které používají k vzájemným přím o místo ve vodě, nebo na obranu proti jiným druhům zvířat. Hroch je pro člověka i jiná zvířata nebezpečný pokud se dostanou mezi něj a vodní úkryt, nebo když naruší jeho prostor ve vodě.

V královédvorské zoo chováme hrochy již od roku 1966, kdy byla do naší zoo dovezena samice Dora a o rok později její druh, samec Heini. Tento pár měl řadu potomků - během let odchovali 8 mláďat, z toho 6 samic a 2 samce. Dora uhynula 27.4. 1995 v důsledku těžkého porodu. Poslední jedinec hrocha, samec Heini, byl 31. července 2002 darován do ZOO Antwerpen (tam v roce 2015 zemřel ve věku 50 let) kvůli plánované rekonstrukci pavilonu slonů. Návštěvníci mohou hrochy opět vidět od roku 2016 na letním africkém výběhu společně s dalšími kopytníky a pelikány. Mimo hlavní návštěvnickou sezónu jsou hroši umístěni na zimovišti bez přístupu návštěvníků. Samice se jmenují Mona a Hula a samec Mike.