Odborníci hledají způsob, jak odvrátit vymírání savců a zachránit severní bílé nosorožce


4.5.2016
V prosinci 2015 se v Rakousku sešla skupina odborníků z celého světa, aby jednala o hrozícím nebezepčí vyhynutí nosorožců tuponosých severních (jinak též severních bílých, Ceratotherium simum cottoni) a o možnostech jejich záchrany. Shrnutí tohoto historického jednání bylo dnes publikováno v mezinárodním odborném časopise Zoo Biology. Cílem zveřejnění článku je jednak upozornit veřejnost na hrozbu vyhynutí severních bílých nosorožců a na probíhající snahy o jejich záchranu, ale také umožnit vědecké komunitě získávat a sdílet nové informace týkající se vymírání savců.

“Pro přežití severních bílých nosorožců budou potřeba nové technologie, nové vědecké přístupy a nová řešení,” říká Joseph Saragusty z Leibnizova institutu pro výzkum divokých a zoo zvířat (IZW) v Berlíně. “K dosažení tohoto cíle bude rovněž nezbytné vytvořit mezinárodní tým špičkových expertů z různých odvětví, kteří se do projektu záchrany druhu, který by byl jinak odsouzen k vyhynutí, zapojí,” dodává Saragusty.

Článek o záchraně severních bílých nosorožců zahrnuje otázky týkající se genetických a buněčných technologií, vědecké etiky, ale také významu dlouhodobých strategických úvah a komunikace mezi odborníky. Klíčovou součástí prosincové diskuze byla zejména nezbytnost uchovávat v genetických bankách zmražené vzorky tkání a samčích a samičích pohlavních buněk (spermie a vajíčka), bez nichž se boj proti vymírání zvířecích druhů do budoucna neobejde. “Genetický materiál této vzácné formy nosorožce je uložen v kryobankách v San Diegu a v Evropě,” říká Oliver Ryder, odborník v oblasti genetiky z organizace San Diego ZOO Global. “Genetické vzorky v podobě živých buněčných kultur, tkání a spermií společně se schopností vytvořit indukované pluripotentní kmenové buňky (zkráceně iPS buňky) jsou základem našich nadějí na obnovení životaschopné populace severních bílých nosorožců.“

Díky tomu, že je genetický materiál severních bílých nosorožců dostupný pro výzkum, považují odborníci pokročilé reprodukční technologie za naději pro přežití tohoto druhu. „Od samotné myšlenky jsme k vypracování plánu na záchranu severních bílých nosorožců na jednáních ve Vídni ušli dlouhou cestu. Jsem rád, že jsme našli tolik schopných expertů z různých vědeckých oblastí, kteří věří, že díky použití nejmodernějších buněčných a reprodukčních technologií máme možnost tento druh nosorožce zachránit. Teď musíme ukázat, že tento nový přístup může skutečně přinést změnu,” uvádí Thomas Hildebrandt, vedoucí oddělení reprodukčního managmentu z berlínského IZW.

Poslední tři známí nosorožci bílí severní žijí v rezervaci Ol Pejeta v Keni, kam byli převezeni ze ZOO Dvůr Králové v roce 2009. “Přestože jsme byli schopni severní bílé nosorožce v naší zoo rozmnožit, jejich současný zdravotní stav už neumožňuje donosit mládě přirozenou cestou,“ popisuje současnou situaci Jan Stejskal, vedoucí mezinárodních projektů ZOO Dvůr Králové. „Věříme však, že nejmodernější vědecký výzkum představený na jednáních ve Vídni dává těmto posledním jedincům šanci, aby ještě spatřili mláďata svého vlastního druhu.”

Vedle výměny informací v oblasti reprodukčních technologií se experti rovněž věnovali otázkám týkajícím se etiky a smyslu vynaložení tak velkých finančních a jiných zdrojů k záchraně jediného druhu. Odborníci věří, že informace a zkušenosti získané díky úsilí na záchranu severních bílých nosorožců bude možné v budoucnu využít i k záchraně dalších druhů, které čelí hrozbě vyhynutí.

Projekt odběru oocytů od nosorožců finančně podporuje Nadace ČEZ, jeden z významných partnerů ZOO Dvůr Králové.

Odkaz na volně přístupný článek: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/zoo.21284/abstract

Autoři: Saragusty J1, Diecke S2, Drukker M3, Durrant B4, Friedrich Ben-Nun I5, Galli C6,7,8, Göritz F1, Hayashi K9, Hermes R1, Holtze S1, Johnson S10, Lazzari G6,8, Loi P11, Loring JF5, Okita K12, Renfree MB13, Seet S1, Voracek T14, Stejskal J15**, Ryder OA4*, Hildebrandt TB1* (2016): Rewinding the process of mammalian extinction. ZOO BIOL; DOI: 10.1002/zoo.21284 * Tito dva jsou hlavními autory studie **

Všichni spoluautoři kromě prvního a dvou hlavních autorů jsou řazeni abecedně

Instituce:

  1. Leibniz Institute for Zoo and Wildlife Research, Alfred-Kowalke-Straße 17, 10315 Berlin, Germany
  2. Max Delbrück Center for Molecular Medicine, Robert Rössle Straße 10, 13125 Berlin, Germany
  3. Institute of Stem Cell Research, German Research Center for Environmental Health, Helmholtz Center Munich, Ingolstädter Landstraße 1, 85764 Neuherberg, Germany
  4. San Diego Zoo Institute for Conservation Research, 15600 San Pasqual Valley Road, Escondido, CA 92027, USA
  5. Center for Regenerative Medicine, Department of Chemical Physiology, The Scripps Research Institute, 10550 North Torrey Pines Road, La Jolla, CA 92037, USA
  6. Avantea srl, Laboratorio di Tecnologie della Riproduzione, Via Porcellasco 7/F, 26100 Cremona, Italy
  7. Università di Bologna, Dipartimento Scienze Mediche Veterinarie, via Tolara di Sopra 50, 40064 Ozzano dell'Emilia, Italy
  8. Fondazione Avantea, Via Angelo Cabrini 12, 26100 Cremona, Italy
  9. Faculty of Medical Sciences, Kyushu University, Maidashi 3-1-1, Higashi-ku, Fukuoka 812-8582, Japan
  10. San Diego Zoo Global, PO Box 120551, San Diego, CA 92112-0551, USA
  11. Faculty of Veterinary Medicine, Univeristy of Teramo, Campus Coste San Agostino, 64100, Teramo, Italy
  12. Center for iPS Cell Research and Application, Kyoto University, 53 Kawahara-cho, Shogoin, Sakyo-ku, Kyoto 606-8507, Japan
  13. School of BioSciences, The University of Melbourne, Melbourne, Victoria 3010, Australia
  14. Tiergarten Schoenbrunn, Maxingstraße 13 b, 1130 Vienna, Austria
  15. ZOO Dvůr Králové, Štefánikova 1029, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, Czech Republic