„Nabiré měla zdravotní komplikace delší dobu. Protože šlo o jednu z posledních žijících samic svého druhu na Zemi, zoo co nejrychleji zabezpečila odběr genetického materiálu, který by mohl pomoci ve snaze o záchranu severních bílých nosorožců,“ dodal radní pro oblast cestovního ruchu Královéhradeckého kraje Otakar Ruml.

Nabiré se narodila 15. listopadu 1983 v ZOO Dvůr Králové jako teprve druhý nosorožec severní bílý odchovaný v lidské péči. Celý život prožila ve Dvoře Králové. „Patologická cysta uvnitř těla Nabiré byla obrovská, po vypuštění tekutého obsahu vážila ještě 40 kilogramů. Neexistovala žádná možnost, jak ji léčit,“ uvedl zoolog Jiří Hrubý.



Prodloužení pobytu na planetě

Přibližně 40 let trvající aktivity ZOO Dvůr Králové prodloužily čas severních bílých nosorožců na naší planetě, Nabiré však byla posledním jedincem v Evropě. Další tři zvířata má ZOO Dvůr Králové v rezervaci v keňské Ol Pejetě a jednu samici v zoo v americkém San Diegu.

Ve volné přírodě už severní bílí nosorožci zřejmě vyhynuli, poslední stopy jejich přítomnosti byly průkazně zaznamenány ve střední Africe v roce 2007. Za jejich vyhubením pytláky stojí poptávka po rohovině jako léčebném prostředku a kulturním artefaktu v některých zemích východní Asie a Arabského poloostrova.

Do ZOO Dvůr Králové byli severní bílí nosorožci přivezeni v roce 1975 z jižního Sudánu, šlo o skupinu čítající dva samce a čtyři samice. Z této zakladatelské skupiny dva jedinci ještě žijí – samec Sudán je v keňské Ol Pejetě a samice Nola je umístěna v kalifornském San Diegu.

Kromě nich jsou na světě ještě dvě samice, matka Nájin a dcera Fatu, které se obě narodily v ZOO Dvůr Králové, odkud byly v roce 2009 společně se samcem Sudánem převezeny do Keni.



Snahy o rozmnožení

Chov Nabiré byl součástí snah ZOO Dvůr Králové o rozmnožení těchto nejvzácnějších nosorožců světa. Zabřeznout už sice nemohla, protože její děloha byla vyplněna velkým množstvím malých cyst. Její levý vaječník se však zdál být zdravý, takže Nabiré se teoreticky mohla stát dárkyní buněk, které by se daly využít k vytvoření embrya v umělých podmínkách. Embryo by pak případně mohla donosit jiná samice.

Kvůli této teoretické naději byl samici okamžitě po úhynu odebrán potenciálně zdravý vaječník a odvezen do specializované laboratoře v Itálii. Odebrány byly rovněž vzorky několika různých typů tkání, které by mohly být využity pro budoucí techniky umělého oplodnění.

ZOO Dvůr Králové bude se svými partnery pokračovat ve snahách o přežití severních bílých nosorožců. „Cítíme jako svou povinnost pokusit se je zachránit. Jsme jediní, snad ještě se San Diegem, kdo to díky množství nasbíraného biologického materiálu může udělat. I když jsme si samozřejmě vědomi, že šance na úspěch je malá,“ řekl ředitel zoo Přemysl Rabas.

Kromě vlastního chovu ZOO Dvůr Králové v minulosti přesunula část skupiny nosorožců bílých severních do amerického San Diega. Důvodem byla obava, že na jednom místě by mohly nepředvídatelné zdravotní problémy zdecimovat jediné severní bílé nosorožce žijící v zajetí.

Bohužel, severní samice v San Diegu nezabřezly a dvorská zoo tak zůstala jediným zařízením, kde se severní bílé nosorožce podařilo rozmnožit. I ve Dvoře však přirozená reprodukce probíhala příliš pomalu. Kromě výzkumu hormonálních cyklů, který ve Dvoře probíhal už od 80. let, proto zoo od roku 2001 začala spolupracovat s berlínským Institutem pro výzkum zoo a divokých zvířat (IZW) na umělých technikách oplodnění.

Všechny samice byly nejprve stimulovány hormonálními implantáty, v letech 2006 a 2007 pak byly samice Nájin a Fatu opakovaně inseminovány semenem severního samce.

Po neúspěšných pokusech o umělou inseminaci se zoo rozhodla pro další krok, který měl nosorožcům zajistit co nejlepší podmínky k rozmnožování. V prosinci 2009 převezla dva samce a dvě samice do keňské rezervace Ol Pejeta. Zvířata si po přesunu zvykla na africkou savanu, která je velice blízká prostředí, v jakém původně žila. Zlepšil se jejich zdravotní stav, oběma samicím se postupně zlepšily hormonální cykly a opakovaně se pářily. K zabřeznutí však nedošlo a dnes už neexistuje naděje na jejich rozmnožení přirozeným způsobem.

Tým odborníků z IZW Berlín proto v současné době optimalizuje techniku na odběr jejich vajíček (tedy samičích reprodukčních buněk). Vzhledem k nízkému počtu jedinců nosorožců bílých severních je nutné pracovat s jejich blízce příbuznými nosorožci bílými jižními.

Pokud se podaří vyvinout celý postup, tedy odebrat vajíčka, nechat je dozrát, oplodnit je semenem nosorožce bílého severního (semeno několika jedinců bylo za tímto účelem v minulosti zamraženo) a vytvořit embryo, existuje naděje, že by pak zárodek mohla donosit samice nosorožce bílého jižního. Z vyšetření, která proběhla na konci roku 2014, vyplývá, že obě severní samice v keňské Ol Pejetě, Nájin a Fatu, by mohly být vhodnými dárkyněmi vajíček.

Na záchraně severních bílých nosorožců ZOO Dvůr Králové rovněž spolupracuje se San Diego Zoo Global, kde jsou uloženy biologické vzorky pro případné rozmnožení těchto nosorožců prostřednictvím metod genetického inženýrství.