Boris se narodil 4. 7. 2007 matce Nině a otci Semjonovi a asi od 40. dne života se o něj staraly zkušené ošetřovatelky z Pavilonu šelem za pomoci psích kamarádů. První týdny jeho života byly totiž velice pohnuté a bez pomoci lidí by pravděpodobně nepřežil.

Chov tygrů v ZOO Dvůr Králové má dlouholetou tradici. Zatím poslední mláďata se narodila samici Nině a samci Semjonovi 4. 7. 2007. Tento tygří pár měl potomky také v roce 2005. Tehdy se samice o svá koťata nestarala, takže 4 mláďata ze dvou vrhů byla vychována uměle. Po dlouhých jednáních s koordinátorem evropského chovu pro tento druh byl nakonec Nině povolen další vrh - za předpokladu, že se o svá mláďata bude schopná postarat sama. Bohužel mezi tím byla Nina krátce umístěna v jiné zoo a tam za dosud nezjištěných okolností ulomila část jednoho špičáku. Po narození tří mláďat o ně Nina dobře pečovala a stala se ukázkovou matkou, ovšem když byl koťatům měsíc a začala se rozlézat po ubikaci, ostré hrany ulomených zubů se staly velkým hendikepem. Samice tygrů mláďata běžně přenášejí v tlamě a Nina to instinktivně dělala také, ovšem při uchopování své potomky nechtěně zraňovala delším špičákem, takže dvě z nich uhynula.

Nakonec bylo rozhodnuto nejsilnějšího tygříka odebrat a pokusit se ho uměle dokrmit. Mládě dobře prospívalo, významnou roli při výchově sehráli psi ošetřovatelek. Tygrovi pomáhali se socializací a denně si s ním hráli. O začátku byla také Boris (jménu mu dal jeho kmotr mim Boris Hybner) seznamován se svými staršími bratry Pedrem a Zorem. To spolu se skutečností, že ho prvních 6 týdnů vychovávala matka, by mělo stačit k Borisovu dalšímu zapojení do tygří rodiny v jeho novém domově v zoologické zahradě v litevském městě Klaipeda.

Tygři ussurijští v přírodě žijí převážně v povodí řeky Ussuri na Dálném východě. Areál výskytu přesahuje hranice Severní Korey a Číny. Populace ussurijských tygrů v asijské přírodě je již velmi malá a zřejmě čítá zřejmě jen kolem 150 jedinců.