Všechny účastníky čekal náročný program – kompletní revize evropského chovu antilop a žiraf, jehož výsledkem bude vydané doporučení, které druhy těchto kopytníků bychom měli v evropských zoologických zahradách přednostně chovat. Regionální plán chovu (RCP – Regional Collection Plan) je velmi zásadním nástrojem, který by měl zajistit dostatek prostoru pro chov těch druhů, které jsou v přírodě ohrožené nebo dokonce vyhynulé, a kde tedy mohou zoologické zahrady významně přispět k záchraně druhu v celosvětovém měřítku. V chovu antilop již zoologické zahrady tuto roli hrají, díky nim byla vrácena zpět do přírody dnes již mnohatisícová stáda přímorožců arabských, na území saharských států se vracejí přímorožci šavlorozí i adaxové.

Přínos k ochraně přírody ale není jediným kritériem při rozhodování, který druh v Evropě chovat a který ne. Řada druhů antilop má velkou expoziční hodnotu, především velká stáda antilop jsou návštěvnicky atraktivní, třeba jako padesátihlavé stádo vodušek v areálu safari ve Dvoře Králové. Mnoho druhů má velký význam při vzdělávání veřejnosti, věděli jste například, že antilopa jménem sitatunga žije v bažinách a mokřadech a umí se dokonce potápět?

Některé druhy antilop bychom rádi v Evropě chovali kvůli jejich jedinečnému taxonomickému zařazení, jedná se většinou o druhy, které jsou jedinými zástupci svého rodu nebo dokonce podčeledi, jako třeba impala. A nakonec existují druhy antilop v přírodě celkem běžné, jako třeba antilopa skákavá, které je ovšem nesmírně těžké chovat v zoologických zahradách. Chováme je jako vzácný odkaz těch, kdo je před desítkami let do Evropy dovezli a máme radost z každého mláděte, které zajistí budoucnost chovu a evropském kontinentu, protože víme, že ne každý z našich návštěvníků bude moci někdy v životě Afriku skutečně navštívit.