Zavítejte na ostrov Madagaskar a vydejte se napříč vyschlým kaňonem pohoří Makay. Po cestě narazíte na největší madagaskarské šelmy fosy, želvy, různé druhy ptáků a také skryté jezírko.

Poté se přes expozici nočních zvířat, kde našli domov lemuři maki,  přemístíte do tajemného tropického lesa s velkým vodopádem a orangutany. Kromě nového výtvarného pojetí a téměř kompletně vyměněné vegetace prochází nově celou halou dřevěná lávka, která usnadní pohyb maminkám s kočárky nebo osobám s hendikepem.

Z nejvýraznějších zástupců tropického ptactva tam najdete například zoborožce a turaka, kteří jsou spolu s ostatními ptáky vypuštěni zcela na volno. Jezírko pod vodopádem doplňují vodní ptáci včetně potápek.

Aloalo a malgašské pohřebiště

Bohatě zdobené vyřezávané sloupky, často doplněné soškami domácích zvířat se nazývají aloalo. Patří k nedílné součásti pohřebních rituálů Madagaskaru a patří k nejkrásnějším a nejzajímavějším tradicím svého druhu na světě.

Aloalo slouží coby most, kterým zemřelí přecházejí do světa předků. Samotné slovo „alo“ znamená v malgaštině „posel“ nebo „prostředník“. Pohřebiště madagaskaru bývají umístěná mimo vesnici a nejsou úplně smutným místem. Malgaši totiž věří, že smrt není koncem a je pro ně ctí, stát se jedním z předků, na které živí s láskou vzpomínají.

Pojí se k nim další proslulý zvyk – famadihana neboli otáčení kostí. Tento obřad se koná zhruba pět až sedm let po smrti zemřelého. Rodina ostatky v nejsušší části roku vyzvedne, zemřelému převlékne rubáš a znovu na něj napíše jeho jméno. Později ostatky vrátí do rodinné hrobky. Malgaši věří, že právě tímto rituálem dojde k definitivnímu odchodu zemřelého do světa předků.

Jde o velmi veselé setkání plné zpěvu, tance a dobrého pití, které spojuje široké rodiny.

Aloalo, která můžete vidět v Ptačím světě, vznikla v dílnách safari parku a jsou dokonalou kopií těch z Madagaskaru. Pomáhají dokreslit prostředí, v kterém žijí zvířata z tohoto pavilonu v přírodě.

Famadihana
V malgašských rodinných hrobkách odpočívá mnohdy i desítky nebožtíků. Pozemskou smrtí ale na Madagaskaru nic nekončí. Pozůstalí své mrtvé příbuzné z rodinných hrobek jednou za čas vynesou, očistí jejich kosti a proberou s nimi novinky z pozemského života.

Rituál famadihana je typický pro kmeny Merina a Betsileo. Ti své zemřelé pohřbí několik metrů hluboko oděné v jemných rubáších a zhruba po pěti či sedmi letech se k nim vrátí. Čas, po kterém se odpočinek mrtvých ruší, v současnosti určují především peníze. Famadihana je totiž drahá. Až když rodina našetří dost prostředků, vydají se za šamanem, který určí nejvhodnější datum oslav. Rodina pak sezve široké příbuzenstvo a uspořádá velikou hostinu. Ta rozhodně není smuteční. Malgaši během famadihany rádi popíjejí a bujaře zpívají i tančí. Nosí také pestrobarevné oblečení a slavnostní pokrývky hlavy.

Obvykle se také pro pozvané zabije několik zebu (kteří jsou na našich aloalo zpodobnění). Rodina občas přenese ostatky nebožtíka na jeden den k sobě domů a předloží mu hrb zebu, který je nejlepším kouskem masa.

Na závěr oslav famadihana přichází tanec s kostmi. Příbuzní nosí ostatky nad hlavou a obvykle sedmkrát rodinnou hrobku obrkouží, aby posléze zemřelé znovu zabalili do nových rubášů a uložili zpět na jejich místo.

Tam nebožtíci odpočívají až do dalších oslav.

Unikátní tropický pavilon byl poprvé otevřen v roce 1998. V roce 2019 prošel velkou přestavbou a modernizací.

* pro více informací o jednotlivých druzích klikněte na jejich název