Jak už jsem vám říkala minule, je nás sedm štěňat. Pět holek a dva kluci. Když jsme přišli na svět, zdálo se, že jsme jenom klubíčka černobílých chlupů s modrýma očima, jeden skoro jako druhý. Ale dneska už jsme o sedm týdnů starší a každý vypadáme úplně jinak. 

Mámě i tátovi stačí čuch a hned vědí, který jsme který. Jenže lidem voníme, teda spíš trošku smrdíme, všichni stejně. A tak naše lidské tety přišly na jiný fígl, jak nás správně rozpoznávat.  Jednoduše nás odlišují podle našich kožíšků.  Například, já mám dva velké bílé fleky na hřbetě blíž k ocasu a od poloviny zad jsem celá černá. To jedna z mých sester je strakatá od hlavy až k patě, včetně tlapek, a další je zas celá černá s malou bílou skvrnkou na lopatce.

No a jeden brácha, představte si, má na kožichu velký bílý flek ve tvaru čínského draka. Opravdu! V jeho případě teda spíš dráčka. Je z nás totiž zatím nejmenší. Když nás ale dnes vážili, zjistili jsme, že nás už pěkně dohání.

Co nám ale ještě chybí k dospělácké dokonalosti, jsou zrzavé fleky. Máma, táta, strejda, vlastně všichni psi hyenoví jsou po tom, co vyrostou, tříbarevní. To jenom my mláďata se rodíme černobílá. Ale abyste věděli, myslím, že to nebude dlouho trvat. Včera jsem si našla první zrzavý flíček v obličeji ...