To byla dobrota! Právě jsme dobaštili králíka. Nejvíc toho snědla máma, ale i já s bráchama a ségrama jsme se snažili pořádně si zaplnit bříško. Lezli jsme jeden přes druhého, skákali si po hlavě, jenom abychom se dostali ke kousíčku masa. U toho ušáka byla nakonec taková tlačenice, že to někteří z nás radši vzdali a šli zahnat hlad máminým mlékem. Dokonce celou tu melu natočili na kameru ...

Jak rosteme, stali se z nás už opravdoví masožravci, a tak nám lidské tety dávají nejen králíky. Minulý týden jsme dostali na svačinu dokonce impalí nohu. To vám byla taková pochoutka, že se ještě teď olizujeme za ušima. V přírodě jíme taky antilopy a gazely, někdy si společně troufneme i na zebru. Jenže, co vám budu povídat, v našem věku bychom zatím nedohonili ani želvu. Vždyť nám se ještě pořád motají packy, popoběhneme sotva pár kroků a hned válíme sudy.

A tak nám naši rodiče a příbuzní ze začátku, než trošku vyrosteme, maso z lovu nosí. Častěji nám ho ale vyvrhují. Funguje to tak, že dospěláci maso snědí, schovají ho v břiše a pak nám ho po návratu domů část z bříška vrátí zpátky. Nají se tak celá rodina, my malí, ale i tety, co nás místo lovu musely hlídat, nebo ti, co stonají.

Vás by možná takový oběd moc nelákal. Nám to ale vůbec nevadí. No, představte si, jak by naši riskovali, kdyby nám pokaždé nosili čerstvé maso přes celé pláně, kde vám ho může kdokoli sebrat. Co nám vyprávěla máma, tak největší odborníci na krádeže úlovků jsou drzé hyeny. Ale z bříška vám ho už nikdo nevezme ...

Abych nezapomněla, zítra se o nás zas bude mluvit v radiu, v pořadu Svět zvířat. Tak si ve 13 hodin nalaďte Český rozhlas Hradec Králové, ať se o nás dozvíte zase nějaké novinky!