Dneska nás poprvé očkovali. Pevně doufám, že to bylo naposledy! Horší už je jenom tátovo kousnutí do čenichu, kterým nás trestá pokaždé, kdy už mu s námi dojde trpělivost.
Zpočátku to vypadalo jako obyčejná preventivní prohlídka, kdy nás vždycky jenom váží, fotí a pak hned vrátí zpátky do nory. Jenže to jsem byla na velkém omylu. Vlastně my všichni. Po tom, co nás lidské tety pochytaly, začal si pan doktor připravovat nějaké podezřelé pomůcky. V tu chvíli jsme začali tušit, že na nás něco šijou.
Naštěstí jsem šla na řadu jako první a měla to nejrychleji za sebou. To píchnutí, kterému lidi říkají očkování, pěkně bolelo, ale věřte nebo ne, ani jsem nepípla. Před bráškama a ségrama jsem se pak tvářila, že to vůbec nic nebylo, aby se nebáli. A tak jsme to nakonec všichni zvládli bez vytí, slziček nebo kousanců do rukou ošetřovatelů.
Navíc jsem při té celé očkovací operaci stihla zjistit, že to dělají nejenom nám, ale že se očkují i jiná zvířata, co bydlí v zoo. Lidské tety a strejdové se tak prý snaží předejít tomu, abychom se nakazili nějakou ošklivou nemocí. Dozvěděla jsem se, že nás psy hyenové ohrožuje nejvíc psinka, vzteklina nebo psí žloutenka. Máma navíc říkala, že nemoc psinka je jeden z největších zabijáků psů hyenových v přírodě.
Závěrem bych ale chtěla říct, že jsme se už smířili s tím, že nám dali do nory kameru a že nás lidi chodí pravidelně kontrolovat, vážit nebo fotit. To všechno bychom jim odpustili. Ale se špičatými jehličkami ať na nás už příště nechodí. Děkujeme!