Nebyla jsem to sice já, kdo si jako první dodal odvahy, přesto o tom musím napsat. Tři mí sourozenci se jednoho dne sebrali a šli zkoumat, jak to vypadá nad norou.

My jsme jim zespodu fandili a těšili se, jaké novinky nám dolů přinesou. Nakonec jsme se dozvěděli, že je nad naším podzemním domovem krytý výběh, kde bydlí strejda Děděk a kde máma a táta odpočívají, když nás mají plné zuby.

Tak od té doby, kdy jsme zjistili, že nám nahoře nehrozí žádné nebezpečí, lezeme statečně ven z nory a zase zpátky každou chvilku. Vždyť i v divočině začínáme zkoumat okolí už po měsíci života, tak se nám naši rodiče nemůžou divit.

Až to nahoře celé prozkoumáme a máma si zvykne na to, že jsme neuhlídatelní, ale že se o nás nemusí tolik bát, přestěhují nás lidi ze zázemí do expozice.

A tam nás budete moct vidět i vy. Už aby to bylo.