Uchované tkáně či buňky umožňují vědcům a ochranářům přírody překonat roztříštěnost populace způsobenou časem či velkými vzdálenostmi a využít je například pro asistovanou reprodukci. To ovšem přináší také nutnost uvažovat o zavádění a důsledném dodržování etických a bezpečnostních standardů. Vědecký tým BioRescue dnes publikoval článek v časopisu “Cryobiology”, který podrobně posuzuje etické aspekty projektů na záchranu druhů z hlediska welfare, vlastnictví jedinců a vědecké praxe. Tým zároveň v textu představil nový vlastní nástroj nazvaný ETHAS coby srozumitelný, snadno využitelný a standardizovaný model vedoucí k nezbytné strukturalizaci a organizaci etických aspektů v projektech biobankingu. 

Společně s postupujícími možnostmi metod asistované reprodukce (ART, podle anglického artificial reproduction techniques) jsou biobanky (úložiště genetického materiálu druhů) příslibem a možností jak zachránit druhy před vymizením formou obohacování genetické základny zmenšujících se populací nebo dokonce odvrácení úplného vymření či vyhubení.
Projekt záchrany nosorožce bílého severního, který je stěžejní aktivitou týmu BioRescue, plně závisí právě na nově vyvinutých možnostech asistované reprodukce (odběr oocytů, oplodnění v laboratoři, embryotransfer, tvorba kmenových buněk nebo možnost bezpečně uskladnit embrya, sperma nebo vzorky tkání v tekutém dusíku). Biobanky znamenají záruku, že nezbytný materiál bude možné opakovaně získávat v potřebné kvalitě a dál vyvíjet nové metody a ve vhodnou dobu je uplatňovat.

“Dnes jsme schopní využívat vzorky spermatu získané před 20 lety v Severní Americe a spojovat je s právě odebranými oocyty z Keni. Z nich vytvoříme v Itálii embrya, která uchováme v tekutém dusíku do té doby, než je budeme moci vložit do těl náhradních matek,” vysvětluje vědecký ředitel projektu BioRescue Thomas Hildebrandt z Leibnizova institutu pro výzkum divokých a zoo zvířat (IZW Berlín). “Nic z toho by nebylo možné bez kryoprezervace. V podstatě nyní stavíme a využíváme ledový most přes čas a prostor k překonání drastického rozkouskování populace druhů a jejich genetického dědictví s jasným cílem: zachránit je.”
Tyto nové technologické možnosti ale přinášejí I nové etické otázky, s nimiž BioRescue obezřetně pracuje a věnuje se jim ve všech případech využití ART. “Jakmile dojde k jakémukoli průlomu v oblasti nových technologií využívaných pro záchranu přírody, musíme si být jistí, že děláme moudrá rozhodnutí, tedy taková, která budou nejlepší pro ekosystémy, welfare zúčastněných jedinců i lidskou společnost a její zákony a regulace, a také pro rozvíjení vědecké praxe,” doplňuje Barbara de Mori z Padovské university, která je zároveň šéfkou etického panelu BioRescue.

Tyto aspekty zahrnují:
•    Jak vybrat biomateriál, který bude ukládán v genetických výzkumných bankách, aby se předešlo skladování geneticky málo rozmanitých vzorků.
•    Jak zajistit welfare všech zúčastněných zvířat – a to jak zvířat, která poskytnou potřebné vzorky, tak zvířat, která ponesou uchovanou genetickou informaci jako náhradní rodiče v projektech ART.
•    Jak se vyrovnat s aspektem vlastnictví ve vybudovaných genetických úložištích v situaci, kdy je relativně velmi snadný transport vzorků. Jde o snahu předcházet situacím, kdy potenciálně dochází k odvozu    biologického a kulturního dědictví z komunit, které následně nebudou mít ze situace žádný zisk.

“Je také zcela nezbytné, abychom vždy pracovali v kontextu velmi přísných vědeckých a materiálních standardů, bránili zneužití, vedli projekt zcela transparentním způsobem a naslouchali názoru veřejnosti ve věci etických otázek souvisejících s následnými kroky projektu,” uzavírají Barbara de Mori a Thomas Hildebrandt.
Jako pomocný nástroj k řešení těchto témat vyvinul tým BioRescue manuál ETHAS, který lze aplikovat v případech práce se vzorky v genetických bankách, tedy například k uskladnění tkání, reprodukčních buněk, embryí nebo buněčných kultur. “ETHAS funguje principem kolonek a jejich odškrtávání. Umožňuje snadné hodnocení v kontextu environmentální etiky, welfare zvířat, sociální etiky a výzkumné etiky biobankovnictví, “ vysvětluje Pierfrancesco Biasetti z IZW. “ETHAS propojuje a sjednocuje veškeré etické a regulatorní otázky do jediného souboru. Poskytuje tak srozumitelný a strukturovaný protokol, který je relativně jednoduché následovat v procesu rozhodování u podobných vědeckých projektů,” dodává Biasetti. Cílem ETHAS je dodržování nejvyšších standardů za užití jednoduchého klíče, který může být zařazen do standardních postupů.  
Etické posouzení biobankingu je stále v počátcích, jak BioRescue shrnuje v publikovaném článku v časopisu Cryobiology, stejně jako užívání metod asistované reprodukce při záchraně ohrožených druhů. Podobně jako je důležité metody asistované reprodukce využívat ve větší míře, je nezbytné dál posilovat etickou stránku takových projektů. Sběr a uskladňování vzorků, stejně jako produkce živých buněk by měly být integrální součástí projektů záchrany druhů, ne výjimkou. A stejně tak etické posouzení všech kroků takovýchto projektů.

Publikace:
Biasetti P, Mercugliano E, Schrade L, Spiriti MM, Göritz F, Holtze S, Seet S, Galli C, Stejskal J, Colleoni S, Čižmár D, Simone R, Hildebrandt TB, de Mori B (2024): Ethical assessment of genome resource banking (GRB) in wildlife conservation. Cryobiology. DOI: 10.1016/j.cryobiol.2024.104956